Název

11.3.2017 Řevnice VH DĚLNICKÁ BESEDA HAVLÍČEK

Popis

Dělnická beseda Havlíček Řevnice·16. leden 2017
.
Dělnická beseda Havlíček vznikla v Řevnicích na počátku 20. století z podnětu tří místních občanů-Josefa Giesla, Čeňka Procházky a Josefa Petráka. Ti přišli s myšlenkou založit kulturní a vzdělávací spolek, jehož členové se budou v době nouze, nemoci a úmrtí vzájemně finančně podporovat. V té době vznikaly vlastenecké spolky v Čechách jako houby po dešti a hlásily se k odkazu buditelů druhé poloviny 19. století, k nimž Karel Havlíček Borovský bezesporu patřil. Narážely ovšem na nepochopení a nedůvěru tehdejších c. a k. úřadů, které s povolováním podobných spolků dlouho otálely.
Po shromáždění občanů 26. prosince 1903 v hostinci U Kučinů (nyní restaurace Republika) a 14. ledna 1904 Na Větrově (nyní U Jelínků) byly 16. března 1904 v restauraci Na Kopečku (nyní sokolovna a kino) za velké účasti občanů schváleny c. a k. místodržitelstvím konečně povolené stanovy a ustaven první spolkový výbor. O tom, že o členství ve spolku byl nebývalý zájem, svědčí vytvoření sedmnáctičlenného výboru, do jehož čela byl zvolen řevnický zahradník Josef Giesl. Dalšími členy a náhradníky byli Josef Petrák — zedník, František Ráž — obchodník, V. Koza — tesař, František Bastl — listonoš, J. Spálenka — obchodník, A Cicvárek — železničář, J. Lebeda — sadař, J. Kocourek — obchodník, J. Černý — železničář, J. Brož — zedník, A. Štípl — povozník, J. Hartmann — košíkář, Fr. Šůra — rolník, J. Cihelka — krejčí, J. Kadeřábek — skladník a J. Bláha — rolník.
Členové Dělnické besedy Havlíček před restaurací pana Skoupého na počátku 20. let.

Soudržnost spolku a vzájemná solidarita se projevily zejména v době obou světových válek a těsně po nich. Nejvíce však po první světové válce, a to finanční podporou vdov a sirotků po padlých a dále rodin, jejichž otcové se vraceli ze zajetí. Bohatá kulturní a společenská činnost je doložena čestným členstvím spisovatele Ignáta Herrmanna a operního zpěváka Otakara Mařáka, kteří se významně zasloužili o kulturní život v Řevnicích. Spolek nepřetržitě pracoval a aktivně se podílel na zvelebování města (a dělá to i v současnosti).
Mezitím zůstal postupně osamocen a dnes můžeme říci, že z mnoha desítek spolků tohoto či podobného zaměření v naší vlasti, hlásících se k odkazu K. H. Borovského, jsme my, řevničtí, téměř poslední baštou a připomenutím ostatním, jaká šíře spolkové činnosti v Čechách kdysi existovala.

Nastavení